Petrův web

Můj desktop - Používané programy a filozofie

Pár lidí se mne ptalo, proč můj počítač vypadá jako by byl z roku 2000. Důvodem tohoto stavu je to, že jsem si oblíbil nekomplikovanost. Nikoho sice neohromím, ale na druhou stranu nezakopávám o žádné složitosti. Konfigurační soubory jsou čistý text, takže není problém je mít vystavené někde na webu. Takže záloha je vždycky po ruce. Jen si těžce zvykám na nutnost dokumentovat si všechny provedené změny. Na druhou stranu je to lepší, než vždycky znovu hledat, kde jsem co nastavil a proč.

IceWm jsem si vybral protože vypadá standardně a také se tak chová. Pokud chci nastavit něco extra, tak se stačí pustit do hledání v dokumentaci. Na druhou stranu, pokud si k mému počítači sedne někdo jiný, tak se v tom prostředí vyzná. Jediné co lidi zarazí je absence ikon na ploše, ale většina z nich si ten firefox na liště našla.

Co mám nastavené?

Spouštění aplikací po startu

To se řeší v souboru startup. Mezi vzorovými soubory jej nenajdete, ale není problém jej vytvořit. Vypadá takto:

Ikony na ploše mi nechybí. I když by šly dodělat. Aplikace nejčastěji spouštím pomocí klávesové zkratky levý Ctrl, levý Alt space.

Co si je v TODO listu

Proč chci zrovna tohle?

Spouštění aplikací na konkrétní ploše

Používám určitou sadu aplikací a vždycky je dávám na stejné plochy, proč to dělat po zapnutí počítače ručně, když to určitě jde nastavit automaticky, něco jako soubor startup, popsaný výše, ale navíc ty plochy.

Textový program na poštu

Dá se dobře integrovat do kteréhokoli lehkého prostředí. Není náročný na zdroje. A hlavně, neběží v internetovém prohlížeči. Internetový prohlížeč je jednou z nejzneužívanějších aplikací. Chce se po něm spousta věcí od prohlížení webu, přes přehrávání filmů, ukládání hesel, či hraní her. A k tomu všemu má být ještě rychlý bezpečný, rozšiřitelný a tak dále. Není to trochu moc?

Odlehčený Emacs

Emacs mám rád. Používám ho několik let a zvykl jsem si dělat základní věci jako pohyb po řádku jeho stylem. Stejně tak mi sedí i práce se soubory a určitě by se našlo pár dalších věcí.Jenže Emacs umí spoustu věcí, které nikdy nevyužiji. Mám li to říct jednoduše, ti kdo tvrdí, že Emacs je spíš operační systém, než textový editor, mají pravdu, tak trochu. Já se chci držet spíš Jednoho z bodů Unixové filozofie, který pravý, že na dělání malých věcí by se měly používat malé programy a pro řešení velkých je třeba je propojit do kolon.

Filozofie

Až do této chvíle jsem se držel praktických věcí. Teď se pustím do teoretizování o tom, čeho chci dosáhnout a co se mi líbí, nelíbí proč. Linux používám zhruba od roku 2000. Začínal jsem na RedHatu 6.2 s kódovým označením Zoot. Nejdřív jsem se do ničeho nevrtal, ani v úvahách a prostě jsem systém používal. Dlouho jsem se držel různých verzí RedHatu, tuším až po 7.4. Hrozně se mi líbilo, když se moji kamarádi bavili o shánění pirátských instalaček a já si instalační CD RedHatu 7.4 prostě půjčil v knihovně. Myslím, že jí dosud mají ve fondu I s Debianem 3.O. Poznámka na okraj, ten debian si půjčím a zavzpomínám si při čtení instalační příručky

Dodnes si pamatuju, jak jiný kamarád zíral na záložky v Opeře, nevím, za to bylo v tom RH 7.4., ale spíš později. V internet Exploreru, něco neslýchaného, až skoro do dnešních dnů. Jestli si někdo z Vás pamatuje, kdy se poprvé vyskytli záložky v Opeře, Netscape a MS Exploreru, prosím, zmiňte to v diskusi.

Nikdy jsem nebyl a nejsem dobrým administrátorem Linuxového systému. A to co jsem dělal jsem klidně mohl dělat i na Windows, snad krom práce s LaTeXem. Na Linuxu mne fascinovala spíš atmosféra kolem něj. Myšlenka že lze mít nějaký program zdarma a nemuset ho ukrást, mne fascinovala. Nikdy před tím jsem o něčem podobném neslyšel, ani já ani nikdo v mém okolí.

Přečetl jsem si pár knížek. První z nich byl Hacker od Jonathana Littmana. Díky této knize jsem se vlastně dozvěděl, že krom MS Windows existují i jiné operační systémy a hlavně, nějaký Unix. Krom toho jsem se poprvé slyšel termín hacker. Nejdřív jsem ho vnímal v tom běžném kontextu, tedy neautorizovaný průnik do systémů. Jenže když jsem si tu knihu přečetl několikrát, tak mi začalo docházet, že je to úplně o něčem jiném.

Dlouho jsem se té myšlence bránil, ale pak mi došlo, že Kevin měl obrovský talent, ale totálně ho zahodil. Postupně jsem začal vnímat tu pozitivní stránku hackerství, hodně mne oslovil tento článek. Dost mne oslovil i text s názvem Právo číst od Richarda Stallmana. Tehdy se mi jeho myšlenky zdály trochu trhlé, ale dnes mám pocit, že ten otravný bručoun, viděl mnohem dál, než já. Doporučuji projít i odkazy pod článkem, kde jsou uvedeny i konkrétní příklady.

Negativní zlom nastal až s příchodem SystemD. Technicky se mne to nedotklo. Počítač mi fungoval stejně, se SystemD, jako bez něj. Tedy pokud jsem se v něm nezačal vrtat a zkoušet, "co se asi stane, když odeberu tenhle balíček". Samozřejmě jsem neměl žádnou teoretickou přípravu, takže to končilo reinstalací. Na tomto místě musím složit hlubokou poklonu všem, kdo během těch let pracovali na tvorbě balíčků jak v Debianu, tak v RedHatech, za to, že oba systémy to vydržely a Debian dokonce i ve verzi Testing

Problém byl v tom, že SystémD se ze systému prostě nedal odebrat, respektive odebrat se dal, pokud jste oholily systém na základ a přepečlivě nastavili správce balíčků tak, aby se při aktualizaci nevrátil zpět oknem, když už se jej sotva podařilo dveřmi vyhodit.

Další kapky do příslovečného poháru dodal přístup lidí kolem SystemD, ten mi ze všeho nejvíc připomíná nějaký, bohužel mocný kult, jehož mantrou je heslo, "...systemD je dobrý, ale všechno kolem je špatné..."

Netvrdím, že před Poteringem nebyli arogantní vývojáři sebestředně zahledění do vlastních projektů, ale časem se vždycky nějak srovnaly. Jenže Lennart Poettering zdá se dokázal něco zcela opačného, začíná "srovnávat svět podle sebe". A jeho vize se mi opravdu nelíbí. Vlastně je hodně hodně podobná tomu, co co Lidé kolem Unixových systémů po léta vytýkali Microsoftu.

Proto jsem začal z Linuxu přecházet na FreeBSD. A zároveň se snažím sestavit plně funkční destop, jenž bude plně v souladu s Unixovou filozofii.

Domů